UKÁZKA Z KNIHY
Úryvek z kapitoly o mém vzácném kolegovi ze Zoo Praha RNDr. Ivanu Rehákovi:
"Jednou byl pan doktor Rehák pozván na Jamajku na herpetologickou sešlost pořádanou při příležitosti znovuobjevení vzácného leguána jamajského na ostrově. Všichni si ho tam velmi považovali, a to nejen pro jeho věhlas a erudici. Neboť měl hodně přes 100 kilo, což v těchto končinách dává člověku stejnou váhu jako v Japonsku zápasníkům sumo. Dělali mu prostě pomyšlení a provázeli na každém kroku, hlavně aby se u nich cítil jako doma.
Při jedné procházce po pobřeží Karibského moře neodolal a pojal přání jít se vykoupat. A protože to byl muž činu a voda jeho živel, nijak se nerozmýšlel, ve stejné vteřině odhodil svršky a poživačně se vrhnul do chladivých vln. Průvodci na břehu ztuhli. Pro samou úctu ho nestihli požádat, aby to laskavě nedělal. A pak už jen bezradně sledovali, co se bude v moři dít. Pan doktor, jak byl na souši se svou tělnatostí mírně neobratný, ve vodě naopak rozkvetl jako lachtan. Mocnými tempy brázdil zátoku sem a tam, měnil sportovní styly, potápěl se a rozkošnicky při tom funěl. Až se zátoka zdála jeho plavecké vášni malá.
Ani si neuvědomoval, jak dlouho to trvalo. Každopádně když zcela uspokojen vylézal ven, překvapeně sleduje, jak k němu jeho ochránci nadšeně běží, jásají, tisknou mu ruce a klaní se až k zemi. Myslel si nejdřív, že ho bez brýlí šálí zrak, protože byl silně krátkozraký, ale oni to dělali s brýlemi ještě zřetelněji. „To bylo něco neuvěřitelného!“ zajíkali se s hlavou u doktorových nohou. Ten byl sice polichocen, ale pořád nevěděl čím. „Že bych měl tak skvělý styl?“ podivoval se. Až se před něj postaví jeden z nich a s posvátnou úctou, kterou cítíte jen při setkání s opravdu výjimečným člověkem, praví: „V životě jsme neviděli, že by někdo dokázal v tak přímém souboji zahnat žraloka tygřího při útoku!“
Doktor, nemaje ve vodě brýlí, vůbec nepostřehl, že na něj dostal chuť místní obávaný predátor. A když mířil k němu a chystal se zaútočit, neuhnul, nezaváhal, a naopak přidal na tempech přímo proti jeho čenichu. Žralok byl zřejmě odvážným počínáním své kořisti zaskočen, protože se na poslední chvíli lekl a změnil směr. Jenže to pana Reháka dosti podcenil. Ten žralokovu výzvu přijal a jal se ho pronásledovat. A za chvíli se akce opakovala. Žralok útočí znovu, ale psychicky tu dosud nepoznanou souhru sebevědomí a rozzuřené živočišné hmoty neunese. Po třetím neúspěšném útoku to zahanbeně vzdá a pan doktor si při vycházení z vody osvěženě prozpěvuje a v ruce nese mušličku na památku. Dodnes se v tom jamajském letovisku vyprávějí dětem před spaním zkazky o jednom neohroženém Středoevropanovi, který dokáže bojovat se žraloky pouze silou svého ducha."